Historie pomerančů

Pomerančovník pochází z Asie a do evropského povědomí se dostal díky křižáckým výpravám, kdy byl poprvé na náš kontinent přivezen. Spolu s postupným objevováním Ameriky se pomerančovníky rozšířily také v Jižní Americe a Mexiku.

Velký nárůst pomeranče zaznamenaly v rámci námořních plaveb, kdy námořníci na dlouhých cestách trpěli obrovským nedostatkem vitamínů, který způsoboval množství nemocí, především však kurděje. Pomeranče, díky vysokému obsahu vitamínů a dlouhé trvanlivosti, byly často brány na palubu a pomáhaly tak těmto problémům předcházet. Ze stejných důvodů byly také hojně vysazovány podél pravidelných námořních cest a docházelo tak k jejich rychlému šíření.

V Evropě bylo pěstování pomerančovníků dlouhou dobu považováno za velmi luxusní záležitost. V 17.-19. století bylo toto ovoce dostupné pouze pro nejmajetnější vrstvu obyvatel, která budovala na vlastních pozemcích tzv. oranžerie (obdoba dnešního skleníku). Jedním z nejznámější příkladů je například oranžerie u francouzského Versailles.

Oranžerie

Koncem 19. století došlo k významnému rozšíření produkce pomerančů a oblíbené citrusy se tak staly častou součástí našeho jídelníčku.


 

Tip: V blízkosti Pražského hradu můžete navštívit tzv. Novou oranžerii postavenou v roce 1999 na místě původní novověké stavby. Oranžerie je dnes využívána pro pěstování květin určených k výzdobě reprezentativních místností hradu.